Stařec
Stařec
Zíral do ticha posvátných rukou
člověčích hypnóz a otázek
konverzoval sice předmětem Hlavy
ale zbloudilost archivních let
mu zavázala jazyk dost pevně
aby těmhle rukám odpověděl
i když věděl
že je pozoruhodným pacientem paměti
která byla po jeho dlouhé roky
patronkou moudrosti
neměl se rád
ty vzpomínky neměl rád
v ušmudlaném ušáku povaloval svůj kráter
a mlčky vysílal varovné signály
hrbolaté mysli v špinavých odstínech k obloze
a čekal ….
že na své cestě k Bohu
zůstane důstojným
……………………………………………
vždycky mi ho bylo líto
člověčích hypnóz a otázek
konverzoval sice předmětem Hlavy
ale zbloudilost archivních let
mu zavázala jazyk dost pevně
aby těmhle rukám odpověděl
i když věděl
že je pozoruhodným pacientem paměti
která byla po jeho dlouhé roky
patronkou moudrosti
neměl se rád
ty vzpomínky neměl rád
v ušmudlaném ušáku povaloval svůj kráter
a mlčky vysílal varovné signály
hrbolaté mysli v špinavých odstínech k obloze
a čekal ….
že na své cestě k Bohu
zůstane důstojným
……………………………………………
vždycky mi ho bylo líto
Komentáře (5)
Komentujících (5)
Doporučit
TiskKomentáře
báseň v komentu pode mnou vytváří úžasný dialog...ach, Vy dva...jste slícovaný monolit...nemožné vecpat můj ubohý šplecht :-)
21.11.2008 12:52:00 | Lota
Stařena
Malíř Pigment měl vždy talent
jeho obraz na rukou
stařenky z Unavené ulice
však nepatřil zrovna
k vrcholným okamžikům
jeho tvorby
nikomu nic nevyčítala
Měla stálý příjem
malých i velkých problémů
poctivě odváděla daň
(Jak se ti z ní žije
Bože?)
Spadané listí
se uctivě rozestoupilo
před jejími krůčky
když šla
jako každý den
sednou si na lavičku
do oblíbeného parku
kde se tak ráda dívala
na změny barev
Jak dlouho ještě?
Černobíle se usmála
21.11.2008 09:38:00 | smudlinek