....

Temno, chlad, červené tváře - nanápadné -
upadám do polštáře - sněhobílého -
slané kapky zmrzajíc na mých rukavicích - kroupy -
tuhne a nehoří, jde cítit až v plicích - prázdnota -

vše obaleno bílým ledem
(snad ani oheň by jej neroztál)

pusu mám zalepenou medem,
tvým polibkem, jenž zahřívá mně - právě -
prší všemu do hlav a střech, komínů a bot,
mokrý bílý sníh, - snad zahřál by mně líh? -

šál huňatý kolem krku, kulich i rukavice,
co víc si přát více...?

ne, nebudu skromná,
mohlo by hřát víc, i tam uvnitř, nejen zvenku,
jako vždycky...

ještě, že tam nikdo nevidí,
to se pak člověk aspoň tolik nestydí - za své skutky -
i když víme o nich, - svých - bohužel
napravit? Snad...

večerní lampy ozařují zraky lidí,
vytváří stíny a ozařují šlépěje životních cest...

kterou dát se vést?