Věnováno Cat

Divná doba,
mé období,
období štíra,
každá zírá.

Najednou změna,
nemám chutě letos,
chystají věna,
já žádný mentos.

Ženy i dívky mají klid,
nemám zájem, jsem chlad,
nechávám je zoufale výt,
jsem tomu vyjímečne rád.

Tudy už cesta nevede,
přišlo samo rozcestí,
mám teď starost o sebe,
bůh mě snad posvětí.

Je tomu skoro rok,
letěl jsem do Thajska,
byl to důležitý krok,
život byl jen maska.

Byla to poslední šance,
samá deprese, beznaděj,
dost ozdravující štace,
žádné stresy, odpočinek jen.

Vrátila mi vůli,
krásná a milá Cat,
se mnou byla kvůli,
těch dní pět.

Byla se mnou z lásky,
doteky, něžnosti, smích
nedával jsem jí zlaťásky,
byl jsem skoro ženich.

Dokázala dát dar,
výborná místní kuchyně,
mezi námi byl žár,
léčba od této bohyně.

Zase strádám, brečím,
stres a vypadám jak míč,
jí strašně vděčím,
nenechá mě padnout níž.

Odrazím se, i když skučím,
spolu to zvládneme,
se smutkem se loučím,
vzpomínka na ní mě povede.

Děkuju, tisíckrát dík,
vzpomínám na pomoc, na Tebe,
je mi pak o moc líp,
čas začít myslet na SEBE...