Sedm růží.

Sedm čerstvých bledých růží,
chvějíc vichrem opilé,
živé potem rukou kůží,
vstříci k dívce zbloudilé.

První tři těšíce poutem,
k úsměvu,jenž zavoní,
nepěstěné v rohu koutem,
v stínu zvadlých jabloní.

Čtvrtá,pátá,růže teskem,
pláčou,tím nic netají,
k půdě tíhnou,dlaně tleskem,
bolest ran se neptají.

Šestka růže plamen věstí,
v touze rety ohnivé,
spol se sedmou přejí štěstí,
za všech dívce zbloudilé.