Postesknutí

Kdybych tu měl tak tvou fotku,babi,
ach jak by usmál se kulatý svět.
Ta vůně šedin mně stálé vábí,
vzpomínka v srdci rozevře květ.

Napětí v očích tlak uvolnil slzy,
ran kapek spojených umývá tvář.
Proč ráno smutek vstává tak brzy?
Smích za ním po špičkách ukrývá zář.

Vzpomínám na tě má lásko první,
kde asi na koho upínáš hled?
Z růže mé lásky zbyl popel trní,
minulost pálí dlaň svírajíc led.

Slunce spol s červánky opouští oblohu,
světlo své vrátí co nevidět zpět.
Vzpomenout na vše to nechci a nemohu,
tma pokryla minulost do půlky vět.