Táhni bídný slepče

Táhni bídný slepče, táhni, ať nevidím tvůj kalný zrak
Táhni bídný slepče a vem sebou temný mrak
Ten co zahalil všední dny prázdnotou a ironií
Snad i láskou na ní přec lidé pijí.

Tak pozvedněmeš tedy číše,
Překousněme pálení v lačném břiše
Občas i cestu zpáteční v jícen
Vždyť co šlo dovnitř musí ven

Pití, jídlo, city i myšlenky
Dekly, houbičky, skéra i venky
Bylo toho tolik a tolik ještě bude…
Nač otálet? Naraš se sám další sude

Tak táhni ty slepá chátro zpět
A neodsuzuj mé činny
Přišel čas se čímkoliv sjet
Na něco musí rodná hrouda přijmout své syny