Děti v zapomnění

Děti v zapomnění

Bez vlastního jména
Bez veselé tváře
Bez slibného věna
Bez bílé záře

Leží v kovových bílých postýlkách
Smutná očička uplakaná
Málo kdo ví,co se právě odehrává,
Že známé mají jen ve vzpomínkách

Tak maličké jsou a už sami na světě
Nikdo se nezmíní víc než ve větě

Jejich život je v rukách osudu
Však jedno jisté je už teď
Opět neznáme naši ostudu
A jejich budoucnosti šeď

Však co najíst,napít dostanou
Splnila svou práci zadanou

Nevidí,že chybí jiná věc
Potřebná pro všechny přec
Láska,úsměv,pohlazení
To vše tady není
To vše tady chybí
Přístup je tak cizí

Ti maličcí jsou tak nevinní
Pomoc pro ně většina nevidí
Jsou tak bezbranní
Na sebe poutaní
Naší pozornosti se jim nedostane
Málokdo se těch broučků zastane
Před sebou jen nejistotu mají
Lásku blízkých nepoznají