Jabloň mezi řádky metafor

***
(Ještě jsem chtěla dodat, že tento obraz básníka je velmi jemného ražení, není tragický, i když chvíli tak bude vypadat... To mě teď proběhlo hlavou zas u compu. Byla jsem na mailu, a najednou břink - a je tu 1. sloka, pak se mně při prvních slovech začal rýsovat hlavní námět... a bylo to.)
********************************************

Nad skalami páry polykačů ohně
vdechují papírová srdce,
a čekají, až je vítr ohne
silou mysli rozpuklé jak věnce
v záštitu víl a metafor.

Vzývám zítřky, proměněna v
kvítek z korunky jabloně.
A pod křídly opilých pěnkav
hrne se píseň slavičí mimo ně.
Stopkou noci slepý chór.

Budou tu, dokud nezmizí v dlaních.
Nevyhasnou...
Světlušky souběžné v Melantrich
etapou bezesnou
už dočtené hnížky, požár kapitol.

Zlatavým písmem. Apetitem trnů
růží se k branám s anděli
bosá i zlomená hrnu,
Tvé rty mě už nespálí.
V nitru ševelí staniol.

Věřím, že má myšlenka
někomu bude chutnat...