Zrození básníka

Do třpytu se díval a znal svá přání
když stříbrné mince házel do fontány
Sám moudrý Goethe jej kdysi křtil
sudbu básníka si pro něj vyprosil
V budoucnost světa se podíval
tehdá se z člověka básník stal

Měl velké sny, za nimiž šel cestou strmou
ač věděl, že peníze a sláva rychle minou
Z hrdosti za lásky neprosil
raději se toulal a rád snil
Pochopil poslání a žal
tehdá se z člověka básník stal

Sám zůstával věčně do své duše skryt
byl si jist, jen slovy bude živ
Černým inkoustem černých dní
psával v noci i slunci poledním
Svůj život veršům navždy vzdal
když z člověka se básník stal