Do polí

Ošuntělý kabát bez postavy,
větrem hnán do větrolamů,
do keřů, do náruči škrábancům,
ulicí hnán štěrkem v dáli se vytrácí.

Do polí, do polí,
tam kam utekl celý stát,
do polí, do našich zvratků,
po kolena zapadnout a nechat být.

Déšť jeho slabiny bičuje,
pod jeho tíhou lámou se květy,
slunečnic, dalších tak krásných,
světů jako tento, jen větrem hnán.

Do polí, do polí,
tam kde schovává se smích,
do polí, pod kameny žlučníků,
po pás zapadnout a nechat být.

Poslední ze slz na náměstí,
na zem v cinkotu klíčů mizí,
do nebe bez nářků duše nestoupají,
lepšího světa v tomto už není.

Do polí, do polí,
tam kde náhrobní kámen stojí,
do polí, pod stuhou „ Vzpomínáme,“
nedýchat, celý v bahně utracen…