Karolína

Polibek, dotyky tváře
Ruku v ruce bez oltáře
Láska projde celým krajem
Polem, lesem, cestou, hájem
Vítr, vlasů hybná síla
Čechrá smysly, krásná víla
Půjdem spolu, nečekej
Cestou rychle utíkej

Žádné chmury, štěstí svírá
Krásná, chytrá, Karolína
Slunce svítí, voda teče
Radost žije, neuteče
Běží lesem, ťapká v trávě
K cíli
K matce
Štěstí, Slávě
Doma už je coby dup
Cestou nese vlastní lup

Světnice je vskutku temná
Tmavá, šerá, trochu skromná
Ve váčku lup s trochou vína
Vbíhá zloděj, Karolína

Usmívá se, mne si ruce
Svědomí ne, prázdné srdce
Neváhá se lupu chopit
Hlouposti však začne tropit
Tu jsou boty, tu je šátek
To je jedno, že je pátek
Tu je sukně, tu zas mýdlo
Opije se, motovidlo
Rámusu však dělá mnoho
Co má z toho?

Myslivec jde kolem chaty
Plácne puškou do kravaty
Že to je ta práce líná
Zlodějice Karolína!

Dalekohled hledí v dál
Zvědavostí vzduchem sál
A co jeho oči vidí
To co zře a to co vidí
Je to ona, kůže líná
Zatracená Karolína!

Zbaven smyslů, chopí zbraně
Kulka řeší každé daně
Zlostí, vztekem naplněná
Krví, vínem oslněná
V hlavě díra, v očích pláč
Z Karolíny věčný spáč

Loupení se nevyplácí
Loupení všechnu čest ztrácí
Tak skončila kůže líná
Krásná, prázdná

Karolína