NEZNÁMÝ KRÁSNÝ

Svírám ti dlaně,
ať uchováš v nich teplo.

Hladím hřbet ruky,
ať odrážíš mi světlo.

Dýchám ti mezi prsty,
s nadějí,
že není to naposled,
co tu kvetlo
kvítko.

Kopretina
svět zhasíná
vrásčitá dlaň
hynoucí pláň.

Víčko
a na konci řasy,
nový život,
jako projev spásy.

Smyšlenosti smyslné
ubohosti šílené
touhy v louži ztracené
vášně koňmi splašené.

Hvězda
Kapka deště
Okenní římsa
-zatažená roleta-
noční bdění
Hugova Cosseta
snů plná mísa
slov ještě
to se nezdá.
Krásný neznámý večere!