jeden-úsměv-prosím

V plastovém kelímku
pluje citrónek.
Odráží se ode dna
a pak zas klesá.

Dívá se na mě
a povídá
že je vážně kyselej.
A já mu povídám
že pěkně kecá.
A pak mi říká
"Proč se tak šklebíš"
A já říkám
"Seš pěkně kyselej"
A on říká
"Usměj se"
A já říkám
"Najřív buď sladkej, Honey"
A usmála jsem se.

Ve zmrzlym květníku
začalo růst konopí
a tak sme se tomu smáli.
Já a citrónek.
Oba od vína
ale smějící se na celej svět,
i když jsme v postatě stejný
-kyselý-
a kašlem na svět.

A on pak říká
"Usmívej se"
A já říkám
"Tak jo, Honey!"

A tam sme se rozloučili
-možná trochu smutný-