Anotace: Víc ze sebe nedostanu, už asi nikdy. Troufl jsem si na Malého prince, nasadil mu svůj hvězdolet a nechal jej odletět.
***************************
V očích měl mžitky po čáře,
když maloval svůj svět.
Slunce svítilo mu do tváře,
na prázdnost jeho vět.
Byl kapkou v moři zamčenou v ráji,
vězněm, co při popravě si vískal.
Antickým hrdinou milostných bájí,
co bezcenný poklad za život získal.
Sbíral krásky místo trpaslíků,
sám učil svého mistra,
zlato namazané na rohlíku,
majitel kvantového bistra.
Hladová step a nebe kde hvězdy vyjdou draho,
tam Malého prince Růže čekala,
tam čekalo jej blaho.
Saint je vlastně svatý a Malý je vlastně velký... :-) V tomto případě určitě ST! :-)
11.12.2008 22:37:00 | Veselý Drak
Do Malého Prince jsem se zamilovala už dávno, jak jinak tomu může být, jmenuje-li se tak tvá báseň? ST! A opravdu zaslouženě! Krásná!
11.12.2008 21:51:00 | Anita Buchtová
Ee.. díky za pochvalu, ale i to "vískal" mám dobře. Nebylo to myšleno... že si hvízdal, ale že se s klidem prohraboval ve vlasech :)
24.11.2008 22:53:00 | JR
3.sloka je podle mne slabinou:) A tuším, že je vÝskat... Ale to jsou detaily, hlavní jsou pro mě vždy ty pocity... A ty tam máš... Pěkný:)
+
24.11.2008 22:33:00 | Simísek