Luční pohádka

Černá kopretino, viju z tebe věnce,
synovi se zastesklo touhou po milence.
Stroužky odnášejí můj vzkaz květinový,
snad ti pověděly, co slova nepoví.
Milé víly vod řek, moří, oceánů,
Mařenku mu dejte, ta se líbí Pánu.
Jenom ta utiší jeho srdce rány,
sňatkem usmíříme znesvářené strany.
Vylovila věnec, odpovídá: ANO,
otevři se plně, ty siónská bráno.