Sny

Svět co uzavřel mu hlavu ,
kterou jedinou tu k sobě měl ,
díky níž snad ještě prahnul k vodě ,
když zkoušel jen pít a pít ,ty doušky hořké chutě ,

Sen co nesl si jen v sobě ,
který předem nemohl se stát ,
proč mohl by tak lehkce získat věčnost ,
jěž svět mění k nepoznání, tak dlouho , jakoby to ctnost ,

Stát ! řekl si tak často ,
kterak však svět běžel dál ,
proč tedy ptát se hluché dámě kam ,
když stejnak jen pohled spraví , ten velký srdce klam ,

Silueta - ta ! pošlápana jest ,
kterým svým krokem netušíc a jdouc ,
za sebou dvě , neboť , strachem schová se jen lež ,
a tak mlčet je pravda , což v očích zrcadlo odkrylo , však nepoznáno jež ,

Slzy vše skončí , až nebude je proč ,
která dopadne poslední , nevinou slýchaj - snad ,
jen snad nedopadnou na ty , bezduché děti , bez odpovědi ,
ne , v půlce věty , ke konci ne , opět , tak lidi , lidi promintě - vy děti ...