jupí já jej

Pomáhej nám
Tak vycvičme své city jako staré konkubíny
Vycvičme své city jako zvuky tamburýny
V rukách zkušeného hráče
Vycvičme své srdce jako stálé kusy ledu na sibiři
Vychovejme ze sebe čtyři
Takové co mají prázdné křivdy
Změnit se jako příběh básníka který v polovině začal znovu
Tak ať jsou lásky sladké polibky mi necitlivé jako zvrásněná ústa starců co vyprávějí život
Beztak stejný jako ostatní. Já ho nezažila!
Jako kus ledu co spadne na zem a je vodou. Rychle a tiše než to postřehneš.
Tak jako bouře změněná v déšť, tak stejná a přesto jiná. Bez emoce bez nápadu. Bez cti bez úcty k pravidlu. Neslyším a nemám soudnost. Vstanu z náruče bolesti a strachu –
konečně řeknu „NECÍTÍM“

Pokud jsem už jiná, přečtu to znovu. Kde začnu, kde skončím