Poupě hlasu.

Poupě hlasu má kořeny v hrdle,
kmeny tisknou pevný obraz list.
Nevyřčeno,co padalo prve,
za úderem časovaných míst.

Hlavy klaně na polštáře pěny,
drolí kolem hladu spící sníh.
Za nehty proud šedomodré stěny,
umaloval portrét jeden z nich.

Ochuceno kvasem,kyselé souvětí
do obsahu břidlic vůni skryl.
Každých dvacet čítánek pro děti,
rokem generací,léta mění styl.

Haslé světlo tmu kol kolem rojí,
obsah básně do názvu se sví.
Poupě hlasu se žárovky bojí,
když ptá se opět,zda rozsvítit smí.