Červený koberec s lehkou vůní mandlí
kde všude bláto a písek
chomáče vlasů
na tom koberci dva lidi se válí
s rukou v ruce říkaj si sliby
který stejně nedodrží
sladký slova hořkejch chvil
co zachraňujou situaci
dávno ztracenou
ty přehnaný modlitby ke svý modle
protože naděje prej umírá poslední
ty nesplněný sny a přání
umíraj na červeným kobreci...