Hrad Křídlo

Hluboká noc. Pod hradem
všude je ticho a klid.
Jen bílá paní nad hradním pokladem
s ohnivým klíčem chrání jeho kryt.

Staletí minula. Na hradě Křídle
tajemný poklad nikdo nenašel.
Jen v pustém nádvoří nám staré domy
kynou a šeptají zkazy dávných, zašlých dob,
kdy za krutých válek i v dobách míru,
zde vládl Cimburků rod.

Jezírko v lese pod hradem. Ve stínu lesa jezírko milé,
jak oko dívá se k nebi,
kde honí se vesele obláčky bílé
a hledí zas dolň k matičce zemi.

Vyprahlá pole, opálené luhy
nadarmo čekají na Boží vláhu,
jen žhavé slunce pálí a suší
a v dusném vedru koná svou dráhu.

Jezírko tiché i tvé vody se tratí,
tvé břehy parnem se čistí
a místo deště na tvoji hladinu
padá jen uvadlé listí.

Každý, kdo nás navštíví a na náš vrchol vystoupí,
vidí krásný Boží kraj.
Velebný Hostýn, jako bílá holubička
na své hoře sedí
a ty naše vábné lesy
s úctou na něj hledí.

Vedle Doubek, Bukovina.
Nad ochozí – Tyky –
a za nimi zas Zubrová
s Macháněm má styky.

Javorčí i s Paloukami
k Barvínku se pojí
a hrad Křídlo se svým Hrádkem
hledí po okolí.

Před námi Pobečví
se táhne ku Přerovu
a pod Chřiby Kroměříž
hledí k Holešovu.

V dálce Prostějov
a za ním kraj až k Drahanské vysočině,
pak starobylá Olomouc
a svatokopecká svatyně.

Daleko – široko úrodný kraj
na rovině leží
a na dálném obzoru jej
Jeseníky střeží.

Opravdu z našich lesů
je nádherný pohled –
jak před námi ve své kráse
leží Boží svět.