Už nikdy...

Odcházeje od jejích dveří broukal si melodii...
Ale na ulici najdou se ti,kteří berou to jako ironii...
S úsměvem na tváři k autu se blíží...
Netuší kdo sleduje ho skrz kovových mříží...

Myslí a vzpomíná na slova a úsměvy vzájemné...
Na její oči...místy i tajemné...
Doufá, že zítra se uvdidí zas...
Ale kdyby věděl...běhal by mu po zádech mráz...

Kdyby věděl...Utíkal by pryč...Daleko...
Nehleděl by zpět...Možná by byl naměkko...
Ten den neměl tam stát...neměl to on být...
Neměl celou noc kvůli ní bdít...

Ale stalo se...a pro něj už nikdy zítřek nebude...
Nebe se stalo najednou tak ponuré...
To auto se vyřítilo...a jeho světla zastínili cestu...
Ani on ač to tak nemělo být,neušel trestu...