O ...

Chci skoncovat s problémem bytí.
Bytí, nebo nebytí?
Vždyť já už bytí dosti mám.
Teď s vámi skoncovat mám.

Bytí se ukázalo ve zřetelné podobě,
mě mráz jeho zahalil,
cítil jsem, že studenou zimní nocí,
světlo z něj vysvitlo, a jako anděl svítilo.

To bytí-nebytí, se přiblížilo.
Smrt, zračící se v záři upozadněného andělského světla,
mě dostihuje.
Snad bytí se ve mě uhnízdilo.

Svou oběť si pro sebe připravilo.
Nalezlo pramen ve svěžím duchu,
tomu, co raději plál ve vzduchu,
než kterého světlo poznání pohltilo.

Stávám se bezcenným kusem čehosi,
co hmotou se zve,
kdy úzkosti dostatek není nikdy,
teď jako vánoční stromek, na pokos odnese.

Bytí je světlinou, světící a svítící,
určující a nádherně osvětlující,
přesto však snrt jasněji ukazující.

Teď největší ze smutků mám.
Totiž, že bytím se zabývám.

Nemohu takto dále.
Existence je bytí na mále.
Prostoru pro ní nebývá,
stále se jakoby skrývá.

Vložena do skříňky bytí,
světlé to úžiny,
strasti lidského počinu.

Loučím se slovy skromnými,
že tomu, komu se prostředky dostupnými,
poznati život dostal,
nechť bytí se nevyhýbal.