Promiň, prostě jenom brečím ... Tonda brečí se mnou, posíláme políbení.
29.11.2008 22:57:00 | jita.1965
Není nutné komentovat, jak ti je, čtu to a zda to znám? Nevím, asi ne, né tvým cítěním, dvě bytosti nikdy necítí stejně. Před pár měsíci jsem dala svého sklípkana do mrazáku, aby rychle bezbolestně zemřel. Před mnoha lety jsem dlouho sledovala utrpení své babičky a jsem si jistá, že by děkovala, kdyby žila o jeden zbytečný, krutý rok míň. Smrt není trest.
28.11.2008 22:03:00 | F50.8
Před pár dny jsem udělala to samé rozhodnutí. O to víc pak bolí ztráta. Snad jsou to pochybnosti, že ještě chvíli se mohlo počkat.
28.11.2008 07:38:00 | Manon.H
Hmm..ještěže nemám psa, já bych to asi nesl taky těžce :-( Vždyť je to člen rodiny...
27.11.2008 21:27:00 | Chancer
Hezky jsi to Maxovi napsal. Určitě se mu moc líbí. Moc dobře Ti rozumím, nejhorší je ta bezmoc a nutnost udělat nejtěžší rozhodnutí. Za pár dní to bude už osm let, co jsem musela nechat uspat svýho psa a ještě pořád se občas doma podívám pod stůl, kde lehávala... chce to čas.
27.11.2008 12:42:00 | Triffid Kolbe
...psí život se v něčem podobá lidskému - také končí smrtí... Co naděláme?
27.11.2008 10:01:00 | poustevník Jirka
až moc dobře ti rozumím. *
27.11.2008 00:24:00 | neurobeat
Tož, su úplně mimo... tedy nevím, jak toto dílko pochopit. Uf, asik mi to dnes už nemyslí... Tluče mi srdce, cítím smutek, lehký zmatek myšlenek... Su hloupá, přiznávám dobrovolně.
27.11.2008 00:15:00 | NikitaNikaT.