Závěť

Přisedl ke stolu
a vrásčitou rukou
začal psát
své důležité poselství.

Možná vzpomínal na školu
na chorobu vleklou
kdy nemohl spát
na roky manželství.

Možná také na chvíle
kdy sloužil jako voják.

Ruka poklesla mu.
A v očích strnulá čirost
ale v kostrbatém písmu
jeho největší moudrost:
Všechno je jinak!