Růžová princezna

S nosánkem až do oblak,
že Pánubohu na dveře s ním klepe,
osamocena prochází lesem,
statných mužů a mnoha paniců.

Tričko o pár čísel menší,
dá nádherně vyniknout jediným přednostem,
když o bar opřena,
půlkami ze stranu na stranu nedočkavě vrtí.

Do uší krásně její šepot zní,
jak vrnění kotěte, které je prvně venku,
za zastávkou ve tmě největší,
mění se v kočku se ztrápenou duší.

Do nebe, až ke hvězdám její nářek zní,
chudák princ, není první ani poslední,
kdy k ránu se loučí s prožitou nocí,
v hlavě prázdno, srdce mnohých bolavé.