Na cestě

Když vášeň začíná růst,
když tvé havraní vlasy drží snad půst,
když srdce vyvrhne lásky kus,
a sněženky zapomenou přitom růst.

Když se korona trhá ze Slunce,
když se v křeči svine Mléčná dráha,
bílý květ vyrostl malé jablůňce,
Tak se to někdy lásce stává.

Přišel vichr ze stojatých vod,
a lásku na Nebe vzal,
když mé ruce hladily tvůj klín,
když musel odejít můj žal.

Viděl jsem jemnou touhu,
viděl jsem křehký květ,
viděl jsem tvé řasy srdcem,
viděl jsem je vášnivě se chvět..

Tvá ústa jsou mi okvětím,
jsou mi světlem z hvězd,
jsou spojeny s mým prokletím,
když nemohu život nést.

Tvé ruce jsou mi saténem,
co umí vášeň hladit,
jsou mi těžkým kamenem,
co může srdce zradit.

Kosmický vítr mi tě ke hvězdám vzal,
vypiju litr a půjdu zas dál,
anděl mi řekl, musíš jít po cestě,
kde vládne žal,
musíš jít za světlem,
tam čeká tě bál.

Trnovou korunu jsem tvé lásce dal,
vášeň ti utiším, dej ruce dál,
zahojím jizvy co úlet ti dal,
srdce ti uklidním, život jsem dal.

Už jsem jak tichý potok,
co raduje se z paprsků,
už nejsem vášně otrok,
jsem zas na cestě……