Nad hrobem Halasovým

Hrob tvůj prostý kámen zdobí,
čistá přirozenost z něho dýchá,
v každém ročním období,
v tom zastrčeném koutě ticha,

střapatou čepicí břečťanu pokryt,
zde důstojně odpočívá na věky,
za zdí, ve stínu ořechu mohutného ukryt,
sluneční paprsky odráží se od černé deky,

jen pár metrů od míst, která tolik miloval,
mechových polštářů, čirých studánek a hájů,
kde podzim z palet listů čarovně maloval,
a matka příroda jej zasvěcovala do svých tajů.