Utichla ústa...

Utichla ústa za lesy v dál,
chuť malin zná po nich tesk planě.
Chladný stín ty naše rety nám hřál,
než roztál jich stisk teplé dlaně.

Bezpočet něhy nám kryl střešní krov,
za deště kapky tnou hladem.
Přála jim oblaka úspěšný lov,
teď leží tu na zemi ladem.

Po hromu ozvěny rozpáral tmu
blesk,jež padl na klubko vosí.
Všade tě vidím,kam se jen hnu.
Jdem ruku v ruk ve stopě bosí.

Utichla ústa jež chtěla nás hřát,
dnes touží po polibku marně.
Špice tvar svobody vzčněla z řad.
Jí daří se vítězit zdárně.

Utnuly věty s ní zbytek pár slov,
se ztáhla nám opona dechu.
Sliby jež před časem lepily kov,
po nich vidu též ani slechu.

Zhroutila střecha s ní všechen ten krov,
pohřbil déšť slib,kapky tříští.
Po stopě vdovců a po stopě vdov
kráčí vstíc lásky příští.