ČASEM . . .

.

časem zůstává jen melancholie konců

naředěný absint

a Munchův "Křik "
reprodukce zbytků křivd
zarámovaná bolest na stěně
v místnosti kam už nemohu
a ani nesmím

těkavá hlodavost prázdna
přesvědčivě bezvýchodných chvil
nejistoty zítřků
už snad ani nevnímáš
jen klid . . . říkáš si . . . jen klid
je toho třeba ještě tolik udělat
je třeba žít . . .

časem zůstává čím dál větší dluh

měl bych dopsat těch pár dopisů

třeba Exuperymu:

Vážený příteli,
odhalil jsi pro mne poušť
která mi teď zoufale schází
její velebné ticho mezi dunami
podvečerní malebnost stínů
stále nevím kde vprostřed ní je ta studna
tajemství našeho nekonečného hledání
neznám ani jaká je pouštní noc
osázená zářícími hvězdami

měl bych napsat i několika ženám
ještě jsem jim dost nepoděkoval
vlastně ani nevím jak se děkuje za kouzlo
jímž stále zůstávám tak velkoryse sycen
žíznivé duši jitřní rosa na rty
chladivý mech na ploskách
když bosý dotýkal jsem se tvých stop
zásnubní tance po letních vůních luk
za všechna poznání
která mi byla tak nezištně věnována
i za všechny nenaplněné naděje
bloudění a nacházení
třpyt rozzářených očí
šťastné úsměvy
za všechno
co umí dávat jenom ženy
nevýslovný dík

měl bych . . .

.