Rozmluva s kopretinami

Povězte mi bílé kopretiny,
proč srdci vstříc už nevzhlížíte?
Jednou si hrajete na květiny,
podruhé duši ublížíte.

Povězte mi kvítky beze spěchu,
je vás mnoho a jste jenom planý.
Proč něčí život je měkký z mechu,
a jiný kamením rozestlaný?

Povězte kvítky beze spěchu,
když vás jsou kolem celé lány,
určeny hlavně pro potěchu,
tak proč jste často otrhány?

Povězte květy, který si troufá,
kolik vy denně lístků ztratíte?
Kolik srdcí ve vás marně doufá?
Kolik rozsudkem srdcí zraníte?

Povězte květy, který si troufá,
poznáte kdo koho má kdy rád?
Kdo po vás šťasten a kdo si zoufá,
že neměl se jenom hloupě ptát?

Povězte mi bílé kopretiny,
lístkama bílé, středem žluté.
Proč jste tak vlídné jen do pětiny,
a zbylé čtyři jsou tak kruté?