Bílá místa

Bílá je vesta
pastýřů,
bílá je cesta
z čirých křemenů.
Jsou do bělosti
kříže rytířů,
bílé jsou kosti
z vymřelých kmenů.

Sněhově bílé mraky v kalužích,
hedvábné vločky z vlasů havraních.
Bílé jsou slzy na horských růžích
i kopretiny na alpských stráních.

Bílý je odstín
peřeje,
pohledy pod stín
šatů svatebních.
Bílý svit luny,
který nehřeje,
mrtvé jsou struny,
ticho skladeb v nich.

Je čistě bílá labuť na řece,
svíčky na hrobech dávných básníků.
Noc bývá temná, lesknou se přece,
bílé lekníny z hladin rybníků.

Bílá je stěna
s omítkou,
bílá je žena,
když se vyděsí.
Bílé jsou kosí
vejce pod zítkou
i kapka rosy,
řecké útesy.

Bílé závěsy v panské komnatě
a bílé zlato mezi jasmíny,
bílé jsou perly skryté ve vatě,
mléko v kokose včetně dužiny.

Bílé jsou květy
sněženek
i minarety
u mešit čnící.
Bílý je kostel,
kaple navenek,
bílá je postel
v naší ložnici.

Jak sníh jsou bílá křídla anděla.
tulení kožich v zimním období,
křišťál, jenž svítí z dívčího těla,
měsíc, jenž v noci nebe ozdobí.

Bílá je barva
naděje,
bílá je larva
černých motýlů,
křídově bílý
cukr v misce je,
dopis, co skryly
v lese pro vílu.

Najít ta bílá místa nadějí,
kde krásná dívka políbí astru,
kde vlnám zpívá racek s tereji,
kde k nebi ční skály z alabastru.