V letargii

V letargii
létám kolem
cizích uší,
křičím do nich
a poslouchám
jak srdce buší
rychleji
náhle a oni
proč netuší
a mě to
najednou
strašně ruší.

Chci vzít
ten ovladač
co leží kousek dál
než dosáhnu,
co kdyby
chvíli levitoval?
Abych mohla
vypnout ten hlas,
co mi do ucha řval,
ať se
nezastavuju
a jdu pořád dál.

A já běžím,
ani nevím
jak daleko,
snad mi dovolí
zastavit
se za řekou,
kde ležím
ve stínu
skryta dekou
a koukám doblba.

To je po těch prášcích...