Návrat z války

V hlavě si nesu obrazy války,
k tobě se vracím, má ženo, z dálky.
Byl jsem pryč dny, měsíce, roky,
potkával chytráky, míjel i cvoky.
Tráva tam zelená s červeným melírem,
domů se vracím, sám sobě kurýrem.
Pistoli vtiskli do mojí ruky,
vraždil jsem muže, zabíjel kluky.
Vlekly se vteřiny, loudaly minuty,
na nohách onuce, když přišel jsem o boty.
Dusil se na slunci, mrznul jsem ve sněhu,
nespal jsem strachy, plivaje po Bohu.
Záblesky pušek a hroty bodáků,
vždy našly cíl na hrudi vojáků.
Hlínu jsem polykal, zapíjel z louží,
vrány mi nad hlavou už dlouho krouží.
Granáty třaskaly, střepiny rvaly,
bundy, košile, kůži i svaly.
Prošel jsem vesnice, města i státy,
bez tebe milá, mámy i táty.
Z kouřících hlavní, vylétly náboje,
tváře žen halí, smuteční závoje.
Blížím se k domovu, těším se na děti,
to vše ti píši v poslední závěti.
Už jsem doma ženo, však rakev tlačí,
tvoje oči, milá, slzy ti smáčí.