Záblesk života

Když byla malá,každý se jí smál,
byla jiná,ale chtěla žít dál.
Drala se životem a dny,
drala se,aby uskutečnila své sny
a oni se jen smáli a nohy ji podráželi.

Zdálo se jí všechno zlý,
chtělo se jí brečet,
pak před oltářem matka
viděla ji klečet.
V ruce nůž se svíral,
dál už nechtěla tam žít,
pak náhle zlákala ji víra
a kalich života ona chtěla pít.

Bůh ukázal ji cestu,
ona šťastná byla,
už nevadily ji posměšky,
se vším si hravě poradila.

A pak jednoho rána otevřela své tmavé a tmou potřísněné oči.

Vše bylo jiné,
zdálo se jí,že je to sen,
ale přes to všechno – světlo uviděla jen.
Teď konečně spatřila ty lidi kolem a ten krásný a krutý svět,
na kterém bez pomoci žila tolik let.
Bez pomoci a vlídného slova,
bez lásky,bez touhy prožít něco znova.

Však náhle zdál se jí svět krutý,
záhy měla strach tam žít
a zpátky do temnoty chtěla opět jít.

V tu chvíli nůž se svíral v její ruce zas,
teď nestihla to matka a krev navždy zalila v očích její jas.

DaveSnoop*