Narkoman

Hejna vln stěhovavých ptáků,
valí se černou oblohou.
V úrovni čela vlastního vraku,
zříš rudé pole vlčích máků
Za osud svůj však nemohou.

Vzdálený křik a přesto blízký,
směješ se,nevíš,asi,proč.
Vzpomínka mládí rodné vísky,
vědomí,síla na počin nízký.
Propast tě láká říci skoč.

Minuty štěstí rovnajíc slasti
a život rychle utiká.
Peníze pryč,znej učit krásti,
myšlenky topíc ve vlastní pasti.
A smysl stále uniká.

Těžko se hledá cesta zpátky,
chceš hledat pravdu ve víně.
Před zrakem lež vyvolá zmatky,
v krku tě dusí nechutné zvratky.
Špatně se vidíš ve špíně.

Duchem žít v dalekém kraji,
s mraky si ve větru hrát.
Jaké to?Se někteří ptají.
Je být v pekle anebo v ráji.
Škoda ho,kdo zkouší to dál.

Hejna vln stěhovavých ptáků,
valíc se černou oblohou.
V úrovni hlav nedospělých vraků,
zří rudé pole vlčích máků.
Za osudy mnohých nemohou.