Zatím mi říkej...

Malý okno, ve starým baráku na cikánským dvoře
Smyji špínu z dlaní studenou vodou, až bolí.
Přes všechny čáry dlouhé, slané jak nedobytné moře
přes všechny čáry jsme čitelní, až sto řek
se vlije do tvých očí, přijdu jak slepec s krásnou bílou holí.

Zatím mi prosím lásko říkej všechna ta slova
nevím kam vedou ty kroky, nechám se vést.
Přes všechno to mlčení, tvé zítřejší znova a znova
přes všechno to mlčení, až zima nás schová
do tepla čtyř stěn, které ještě prý stojí na konci tvých gest.

Zas budeme tančit ty budeš krásná a já se topit
v dýmu svých cigaret, barových situacích v moll
Zbude pár drobných co nestačíme propít
zbude pár drobných a rána co se svlékají pro klid
prázdných sklenek a duší čistých jak včerejší alkohol.

A dnešek neusne a možná ani zítřek nenastane
stejně jako my i zítra budou se smát
pro všechny písně mé, ty nikdy nedopsané
pro všechny písně ten vítr nikdy nedovane
tam kam by měl vát napořád.