Proč ?

Kdy už Shakespeare procitne nad žalem který stvořil Romeovi a Julii?
Není snad možné zřít v tomto okamžiku pouhým okem, že jejich láska byla smyšlená?.
Pouhý to výmysl v Shakespearově mysli.
Proč stejně jak on každý z nás spřádá myšlenky o lásce, takové, jakou nejsme schopni dát ani jí vlastnit?!
Nejsme schopni udržet milovanou osobu v nevědomí že jsme ochotni pro ni udělat cokoli a v nejhorší chvíli se zachováme jako Moliérův Lakomec. Proč se to děje že naše oči pláčou že nás ten druhý opouští, když nás pozdějí opustí i samotná marnost tohoto okamžiku. Proč nejsme schopni říct to co cítíme... Není snad lehké, když lidé neopětují naše city?