Pod kůží hedvábnou...

Pod kůží hedvábnou
rudá krev koluje,
tříští se o stěny
v pletencích modravých
bez cíle, bez změny.
Červená barvička rychle a zběsile
v těle mém nezkrotném
se jak inkoust rozpije.

Tvou duši černou
(Kdybych to bývala
dříve již věděla)
halí tvář nevinná
krásného anděla.

Mrazivá myšlenka
zableskla v očích tvých.
Ústy jsi zpečetil
osud dvou milenců,
osud nás bláhových.
Posedlá láskou,
život je sázkou.
Posedlá touhou
stal se hrou pouhou.

Pod kůží hedvábnou
rudá krev koluje,
tříští se o stěny
v pletencích modravých
bez cíle bez změny.
Červená barvička rychle a zběsile
po stěnách, po zemi
se jak inkoust rozlije.

Cítím tvůj sladkých dech
ještě teď na svých rtech.
Když skryly se v těch tvých,
jak v sněhobílých peřejích.

Vášnivé objetí,
sevřená v zajetí,
tak chutná pravý žár,
tak bolí lásky dar.
Poznala naposled,
co je to krutý svět,
za sto let jediný
upíří polibek.

Pod kůží hedvábnou
rudá krev koluje,
tříští se o stěny
v pletencích modravých
bez cíle bez změny.
Červená barvička rychle a zběsile
v hrdle se rozlije.
Mně život odplouvá
- nezvládls zastavit.
Teď už jen nešťastně
počítáš promile…