Deprese - (Tobě)

Deprese

Bylo to chvíli po půlnoci,
byla zima,já sám stál v noci,
bez zítřka a bez pomoci,
octnul jsem se ve tvé moci.

Šla jsi ke mně,já jen stál,
tys strach neměla a já se bál,
pak viděl jsem tvé temné oči
a cítil jsem jak svět se točí.

Byla jsi moje a já už byl tvůj,
šeptalas mi:,,Chvíli stůj
a urovnej si život svůj
nebo bude navždy můj.“
Tobě

Teď nemám rád svět reálný i smyšlený,
nemám rád květ rozkvetlý či povadlý,
nesnáším lidi kolem sebe,
nesnáším zvěř i modré nebe.

Chci ti to říct do očí,
chci uzdravit svou chorobu,
chci ať svět se s námi zatočí,
chci ať vezmeš si mou podobu.

Tvá ústa nemají smysl ani cit,
tvá mysl nemá ke mně blízko,
tvé dlaně,když jsem jednou chyt,
tak věděl jsem,že nemaj u mne místo.

Přesto jedině ty mne můžeš zachránit,
jedině ty mi můžeš pomoci,
jedině ty mi můžeš zabránit,
ať nejsem stále sám až do noci.

Den je krutý víc než noc,
svět mne ubíjí a bolí,
přijď mi rychle na pomoc,
ať trápení mé se zhojí.

Ať odejde už lůza dravá,
já věřím totiž,žes ty ta pravá,
ty,jenž odvede mě od ní pryč
a zažene ten její chtíč.

DaveSnoop*