Hrnečku vař !

Hrnečku vař,
lásku uvař
a až ti přeteče,
uvidíš člověče
svět,jak by měl být.

Hrnečku vař,
pravdu uvař
a až ven téct bude,
ukaž mi osude
směr, kterým mám jít.

Voda se tiše vaří,
poklice chytá páru.
Jak se ti bratře daří?
Já brnkám na kytaru!

Máš skrytý smutek v nitru,
na duši jizvy dvojí.
Nešahej po půllitru,
ten ti nic nezahojí.

Hrnečku můj,
Nezastavuj!
Dej světu naději,
že všichni zloději
dostanou svůj trest.

Hrnečku dál,
do nitra sbal
veškeré bezpráví,
odpadky ze trávy
i špínu z ulic měst.

Voda již lehce bublá,
poklice nadskakuje.
Tvoje tvář je pohublá,
ptáš se, kde láska tu je.

Běž, zkus se zeptat slunce,
třebaže odpoví ti
diamant na korunce,
povadlé luční kvítí.

Hrnečku dál,
nic však nespal.
Vypnout tě nevstanu,
pošli ven přes hranu
mír, aby syn spal.

Hrnečku dost!
Snad jen radost
pusť spod své poklice,
já budu velice
rád, že sporák hřál.

Voda již v hrnci pění,
poklice odletěla,
zpívám tu v rozčílení
s kytarou podle těla.

A dokud bude vařit
já budu dále věřit,
že se nám bude dařit
životu náplň svěřit.