První sníh

Padá sníh
a já ho zmateně
chytám na řasy

Je těžký
jako první nadechnutí
co rozetne plíce
jak vůně
starého (k)lihu

Všechny ty tváře
jsou hezčí
než já

Jsem jen divákem
co proráží
vzduch před nimi

V rudých nehtech
dřímá cigareta
a pavučina žil
dál prosvítá
pod tenkou kůží
ta mi ještě patří
a trocha zklamání
že nikoho nepřitahuje

Nervozitou
už se nezalykám
jen vzpomínkami
na minulý Já
naivní a bezbranný
bez palčivý chuti
na jazyku

To Já stojí
naproti mě
v zrcadle a občas
zamává
ale není
mou součástí

Vanilka i skořice
utopeny v touze

(Vá)noční silueta
proběhla tmou
a stala se jen
jménem napsaným
na zdi

Zase mě probodlo
něco z vnějšku
a vonělo to
po kouři

Počkám až
sám budeš chtít
a bez omluv
spolu to přece zvládnem