Závěť doktora Berchova

********************************

Vše odkazuji svým starým zlozvykům,
lásce, vášni a Tvým modrým očím.
Jen šály a klobouky odkáži putykům,
a svobodu věnuji divokým kočím.

Doktor bez budoucna, bez dalších dnů,
do stanice Smrt pozvolna míří,
zkrze mlhavé pražce do říše snů,
tam kde vzduch víří - jen křídla netopýří.

Rakovina plazí se vzhůru krkem,
mne růženec propletený zradou,
když píše závěť prastarým brkem,
ty řádky co čas mu kradou.

Život mu zhořkl během jediné vteřiny.
Rodina, přátelé a přece sám smrti čelí,
skrývá se pod závoj luční peřiny,
pod jarní oblohu a písně včelí.

Řekni mi Bože... čím jsem vinný ?
Že místo mne odchází jiný.

Odchází a mizí,
lidé lásky ryzí.