Protože jednou budeme trpět všichni

Když jsi si jistý, že svůj život žiješ tak, jak máš,
Zastav se a podívej se za sebe,
Protože teď trpí ti ostatní,
Ti, co ti pomohli, ti, co tolik štěstí nemají.
Protože jednou si na dno sáhneme všichni,
Protože jednou se změní vše, na co jsme zvyklí.
Někdy pláčou i lidé bez slz,
Někdy zastaví se i lidé bez brzd.
Stane se, že je najednou všechno špatně,
To je právě ten čas, který tě v životě posílí,
Když ti noci a dny utíkají dopředu,
Chyť je, nedovol, aby ti dříve než chceš skončily.

Chyť je, drž je pevně v rukách…

A když už se cítíš, že snad měl bys jít dál,
Že ti život až příliš věcí dal,
Když dny přijdou ti nekonečný,
Uvědom si, že život není věčný.

Drž ho, nepouštěj ho ze svýho sevření…

Protože jednou se ti stane,
Že nebudeš trpět kvůli sobě,
Ale pro své přátele,
Kteří si svůj život drželi jen mezi prsty,
Breč, trap se, hrň se nesměle,
Vyléčit rány, odčinit jejich životů tresty.

A jednou až budeš v sobě cítit samotu,
Nebo snad nechuť k životu,
Nemáš právo se trápit,
Je to tvůj trest a ten lze jedině přežít,
Nevracej se zpět, nezabije tě to,
Možná o úzký chodby a nízkej strop se odřít.

A když už se cítíš, že snad měl bys jít dál,
Že ti život až příliš věcí dal,
Když dny přijdou ti nekonečný,
Uvědom si, že život není věčný

Spoj se s ním, nedovol vás něčím rozetnout…

Protože jednou budeme trpět všichni,
Protože život není jednoduchý,
Jednou uvidíš brečet ty mě,
Jednou zase já budu utírat slzy tobě…

Drž ho, drž svůj život, nepouštěj, protože jednou bude trpět každej z nás,...ale my nikdy nejsme samy…drž ho.