Starovětská (V.)

Jako oranžová jsem se hnal zelenohnědou,
když černá čistila a prodlužovala modrý nebe,
král žlutýho ArcGuillu,
posedlej svým světem, zchátralec,zelenáč,
miluju vás všecky, bílý i barevný, halelujá a páteře až do nebes.

Tak pravil Vojtěch.

Neboť tak to má akurátní náběh na dobré a správné.
Napsal jsem si do hlavy,
během dlouhé meditace, že nad sebou nezvítězím,
ale taky neprohraju,
tak jsem neměl domov nikde a byl jsem šťasten,
roští až nad hlavu,
musím být sebou až do smrti, tak si to užiju
a svět řekl Bong!
a stal se špičatým kloboukem, co honil zpívající žirafy,
jsem prorokem na mezi,
vyhnal jsem se kvůli láskám, do exilu a směju se,
jednooký, pil jsem ze studánky,
a moji Huggin a Munnin,
démoni,
krouží světem.

Tak plačte, jsem zpět, Zamilovaný na svou stranu,
budu vtip na celej svět, nejsem jazýčkem ani pírkem,
nabízím jen srdce.