Jen ty a já

Zase tu prosedíme celou noc,
i když bych dávno měla spát
Když jsi ale tady,
nemám chuť dobrou noc ti dát
Vnímám jen tvou vůni a tvoji chuť
Němě tě objímám
Ač hořký na špičce jazyka,
tvá sladkost proudí dál
až někam do morku mých kostí
Blázen dokázal by odolat
Ochutnávám tě zas a znovu
Není nic, co nemohla bych ti dát
v tuhletu chvíli - navždy
Tvá vůně mě omámí
Na moment rozostřují se mé smysly
Netuším, zda-li sním či bdím,
ale je to pocit, co povzbuzuje
Je to pocit, co povznáší
Najednou nevadí mi, že zůstali jsme sami
A pokud jsi v mém životě vším,
co mým cestám směr dává,
co na chvíli dokáže mě od reality svést,
co dá mi na moment zapomenout
na marnivost mnohých z těch cest,
pak budu tě ochutnávat častěji
Víno, co se na jazyku rozplývá
Víno, co moje vzpomínky posbírá
a najde v nich smysl opilosti
Mnohdy je tenhle život k zlosti
Ale ty, mé víno, odvádíš mě z prokletí
Ještě jednu sklínku a dveře se rozletí
Vstoupí opilost ničím nerušená
Vzpomínky nebolí a já jsem němá
Pod dalším douškem roztávám
Dnes v noci jsme to jen ty a já,
víno mé, jemuž se poddávám...