Generace

Minuta po minutě, hodina po hodině
Tolik neznámých tváří v mé rodině
Jak tlustá kniha o jednom listě
Čas snad dobíhá na stejném místě

Rána vzešlá z vášnivého nicnedělání
Malými krůčky k velkému odhodlání
Díky naší době na věky uchovaná
V jedné lajně uštěpačně obdivovaná

Překonávat vyšší cíle
Když rozbil jsem mu brýle
Ty ´s ještě na kolej rovnal zátky
Pryč jsou ostýchavé začátky

Studené zdi obklopují mne
Nepřestal jsem i přes jeho ne
Ta radost slyšet prosícího
Den nepočítám od desetitísícího

Svět mohl být snad i jinačí
Život můj rovná se s jepicí
Z ruk´ vymkla se nám zábava
Konec srandy.Čeká mě poprava!