Kotě, co nespí v botě

Dnes budu sobcem a sám si vyprávět
Dnes budu snobem a tisícovkou si připálet
Dnes chci sedět sám v koutě a nechápat
Dnes večer ne.. Nechtě mě ještě tápat

V trápení nacházím řešení
A v řešení další trápení
Před mým prahem leží klacky
Co slyším kňourat za nimi..?

Sedí malé, ale dobře schoulené
Kotě krásné
Beru ho do náručí a povídám „Neboj malá..“
Škrábne mě do obličeje a pod vousy se.. ušklíbá?
Umí tohle kočka?

Vpadne dovnitř, proletí bytem
Směji se, mlíko ohřívám
Nemám ženy, ani dětí
Běžný život prožívám
Kotě teď na zeď zírá, kde obrazy mám
Hlavu naklání a nerozumí
Cítím jak se mě v duchu ptá
„Jsi šílený?“¨

Hlavou přitákám
A to kotě se zas usmívá
O nohavici se mi otírá
Má mě rádo, to už vím
Jsem šťastný, ono není samo, jsem teď s ním

Odcházím pro mlíko
A když se navracím
Vidím spadlý vánoční strom a kotě pod ním
Už nedýchá, před chvílí se ještě smálo
Zabránit bych býval chtěl, stačilo tak málo
Sedím a pláču pro hloupé kotě, co se v životě nevyznalo
Stejně by se jednou zaběhlo, ale třeba ne
Třeba by si teď se mnou u svíčky povídalo…