Naposled

Naposled snad uvěřím,
kam chodí slunce spát,
kde pro lásku si jít,
nikdy nemá se lhát.
Naposled snad uvěřím.

Den, noci se nebojí,
dva lidé v jednom pokoji,
naposled snad uvěřím,
nikomu nic netají,
vždyť vůbec se neznají.

Naposled snad uvěřím,
mněly by to znát,
kdy za ruce se brát,
aniž musí se bát.
Naposled snad uvěřím.

Jedno končí, druhé začíná,
touha, rozum nevnímá,
naposled snad uvěřím,
už nejsi tak neznámá,
na každém kroku Tě postrádám.