Beznaděj

Jak kapky padající k nebi
tvé slzy skapávají z mrakodrapu smutku.
Jak zlomený Amorův šíp
tvé srdce pokulhává o berlích.
Jako tělo bez duše
stojíš na okraji římsy....
a v duchu se již řítíš vzhůru
....kamsi....
Život plyne nečekanou rychlostí
a ty mu již nestačíš.
Jen malý krůček k smrti,
cítíš to v útrobách.
Vítr ti šeptá do rytmu zrychleného tepu,
odevzdáváš se jeho podlým nápadům.
Necháváš se unášet prostořekými žvásty,
nic necítíš, jen v mdlobách spíš...
A mozek zvrací ubohé filozofie,
co tříští se o hranu chodníku.
Život mihl se před tvými zraky.
Nic...Bez reakce zavíráš své oči.
Upadáš do hlubin své duše.
Potichu, nedýše, netuše...