Kopretiny

Trhám si lístky kopretiny,
sleduju vítr, jak hraje si s listím.
Padají polibky, každý je jiný,
který je upřímný, to teprv zjistím.

Odfoukne vítr ty utrhlé lístky,
zasměj se, příteli, život je hra.
Neklesej na mysli, konec je jistý...
Cíl je hned po startu, tak se to zdá.